Latrína, jelen Sika a já

17. srpna 2010 v 18:07 | Geisha |  Bla, bla, bla a tak dále...
aneb opravdu to souvisí s tématem týdne :)

Jako každý normální smrtelník se bojím samozřejmě mnoha věcí. Přímo fóbii mám pak ze škvorů a chroustů :D Ale o tom se tu teď rozepisovat nebudu. Chci se s vámi podělit o jeden příběh (který se skutečně stal - to je hrozná fráze :D), v kterém mi opravdu nebylo do smíchu.

Tato opravdu nemilá příhoda se mi stala tak před sedmi nebo osmi lety (bylo mi něco kolem čtrnácti), kdy jsem ještě chodila do skautu :)  Zrovna jsme si užívali léto na táboře (na starým dobrým táboře, kdy jsme si vařili na vařiči, místo kuchyně byla plachta, koupali se v potoce a chodili pěkně postaru na latrínu.....mimochodem taky někoho štve, když dnešní děcka brblají, jaký mají chudáčci na táborech podmínky? :D).
Již zmiňovanou latrínu jsme měli vykopanou takových 300 metrů za táborem v lese. Ve dne jsem s tím problém neměla vůbec, v noci mi sice do zpěvu nebylo, nicméně s baterkou jsem tu trasu vždy nějak proletěla :) Dokud........
Jednou v noci jsem se zase plazila po pěšince směrem k našemu vécé s baterkou v ruce a jako vždycky poslouchala okolí. Všude byl klid, les tiše šuměl a já jsem byla v pohodě. Ovšem jen do doby, kdy se kousek ode mě ozval zvuk, při kterým jsem se málem po*cenzura*, po*cenzura* i spoustu jiných po* :D. Ale teď vážně. Nic tak hroznýho jsem v životě neslyšela. Bylo to jak skřípavý dveře skřížený se starou varnou konvicí. Zježily se mi všechny chlupy na těle a srdce se mi v ten okamžik propadlo až někam pod kolena. Chvíli jsem se stála jak zařezaná, klepala se jak ratlík a poslouchala (a zběsile jsem kolem sebe mávala baterkou :D). Jenže ten zvuk se ozval znovu, a to už moje chabý nervy nevydržely a já se s řevem řítila do tábora (v tom okamžiku už bylo na jisté potřeby dávno zapomenuto :D). No co mám povídat.....několik dní se mnou musela v noci chodit kamarádka, jinak bych se tam neodvážila.... Ale co je hlavní... Za pár dní tomu přišla naše vedoucí na kloub :) Nedaleko tábora bydlel chlap, co choval jeleny Sika. A onoho večera mu jeden jelen utekl a zatoulal se právě k našemu táboru. A ten strašnej zvuk vydávalo právě tohle zvíře. Takže záhada rozluštěna a na latrínu se chodilo vesele dál..... Ale můžu vám říct, že takovou hrůzu jsem od té doby snad nezažila....

I když nejsem zastánce videí z youtube na blogu, tentokrát ho sem musím dát. Ještě než si ho pustíte, vžijte se pořádně do mé situace.....hluboká noc, šelest větví, jednou za čas někde křupne větvička a vy se ploužíte po úzké cestičce s baterkou, která zrovna nijak moc nesvítí....a najednou  uslyšíte toto ↓


No kdo by se nebál?

* Kdo se chce pochlubit svým zážitkem, má možnost. Ráda si počtu a škodolibě se pobavím :)
 


Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 17. srpna 2010 v 18:27 | Reagovat

To já šla jednou s kamarádkou v lese, ve dne. Pod náma v křoví něco zašustilo a já jsem nabyla dojmu, že je to divočák nebo tak něco... no prostě kopec jsem nikdy před tím (ani potom) tak velkou rychlostí nevyběhla. Pak mi došlo, že to mohl být klidně pták.
A v noci na hlídce se mi stalo něco podobného, jen to nebyl jelen sika, ale obyčejný český býložravec...

2 Evelin Evelin | Web | 17. srpna 2010 v 18:29 | Reagovat

Taky jsem v tomhle věku chodila do skautu a náš areál vypadal dost podobně, latrína kdesi daleko v lese... ovšem nic podobného jsem tam nezažila. Ten zvuk je děsivý, vážně to zní jako skřípot dveří nebo jako varná konvice. Tohle uslyšet v lese pozdě v noci, to bych se asi tak po* :D

3 Vallie Vallie | Web | 17. srpna 2010 v 18:50 | Reagovat

Já tyhle jelínky miluju... skoro každej měsíc za nima chodím do obory. A tenhle zvuk jsem od nich už taky slišela a lekla se toho.. a to byl den :-D

4 Geisha Geisha | Web | 17. srpna 2010 v 20:19 | Reagovat

[1]: Divočák nás taky na táboře navštívil, chrochtal nám za plachtou. Ale proti zážitku s jelenem to nic nebylo :D
[2]: Však já se málem po* :D
[3]: Zní to hrozně :D Navíc já to nikdy předtím neslyšela, takže jsem neměla absolutně potuchy o co jde :D

5 ethnea ethnea | Web | 18. srpna 2010 v 21:10 | Reagovat

Kupodivu mam taky zazitek ze skautskeho tabora. xD Bylo mi o par let vic nez tobe a byla jsem jako jedna z vedoucich. Krasna noc, deticky pokojne spaly a nase parta sedela v jidelne (stara drevena stavba s dvema stenami), popijela grog, cetla knihy, tise zpivala, bavila se... Kdyz tu nahle se ozval priserny zvuk za potokem. Nebudu zabihat do detailu, byla nas tam 8 vcetne jednoho chlapa (jinak same baby). Mely jsme v tu chvili tak iracionalni a hystericky strach, ze jsme na mileho chlapa vsechny naskakaly a odmitaly jsme slezt, dokud to neprestalo. Byl to mlady "stekajici" srnec. Kdo nezazil, nepochopi. Opravdu jsme se baly, ze je to vztekly pes velikosti dospele kravy. Ten strach byl ale sileny, nikdy jsem nic takoveho nezazila, myslim, ze to byla spis davova psychoza.

6 ethnea ethnea | Web | 18. srpna 2010 v 21:33 | Reagovat

A mam z dalsiho tabora zazitek cislo dve. Ten vecer se chystalo neplanovane prepadeni naseho tabora, deti byly vydesene k smrti a my nastvani, protoze takove veci se nedelaji bez dohody. Nastesti jsme na to prisli, protoze nasi "nepratele" indiani nebyli uplne peclivi, kdyz nas spehovali. Deti jsme uklidnili a poslali spat. A trojice nas holek, vedoucich, vyrazila na kadibudky, klasicky kus za taborem v lese. Trosku vydesene jsme zalezly na budky a zavrely. V tom se zacaly priblizovat indiani... Daly jsme si signal, ze pujdeme spolu, ale holky vyrazily jako ztrestene hned a ja tam zustala sama. Se stazenyma kalhotama. Uplne jsem ztuhla strachy. No co vam budu povidat, zustala jsem tam nehnute sedet a ani nedutat asi 20 minut. Okolo prosla cela tlupa indianu. Fakt jsem se bala. :-D Ten vecer nas opravdu prepadla banda asi 16 letych kluku (nase deti nemely ani 12 let). Byli strasne brutalni a ty malicke odhazovali kolem sebe jako by byli z papiru. No, pochytali jsme je, privazali ke stozaru, a kdyby nezasahla hlavni vedouci, nakrmili bychom je cervy ze vsakovacky. :-D

7 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 20. srpna 2010 v 17:02 | Reagovat

Představuji si jak křížíš konvici s dveřmi :-D
Vskutku strašlivý zážitek, o který ses podělila (máš pravdu, děsná formulace). S těmi tábory máš naprostou pravdu - co já jsem si vytrpělo, já ubohé stvoření, na táboře s podmínkami koncentrovaného koncentráku - taky latrína, ale horší a víc po než latrína byli vedoucí :D Dnešní děcka by měl někdo naučit vojenským podmínkám a nebo je občas poslat samotné do bahnitého lesa s krabičkou sirek, aby mu byli vděční za kousek tepla a jídla a nevztekali se... Naštěstí to dělají jenom hloupé děti :-)

Můj zážitek je takový... Méně strašidelný. Jednou jsem totiž myslelo že objevím konec Alfy Centauri jedna - šlo jsem šlo jsem a šlo dál, pořád dokola... Ale k mému zhrození jsem konec nenašlo: Tudíž je moje planetka bezpochyby kulatá!
(Jinak nejstrašidelnější jsou podle mě mladí srnci, kteří "štěkají" v noci v době páření. Brrr....)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama